CHARDONNAY 2013 OLD MAN CREEK, SOUTH EASTERN AUSTRALIA

07.02.2016 08:14

     Kdož znáte prodejny oblečení Marks&Spencer,  asi víte, že jsou spojeny i s prodejnami potravin. Stojí za to je navštívit. Kromě potravin tam najdete i vcelku zajímavou nabídku vín z celého světa. Většina z nich (ne-li všechny) jsou připravovány výhradně pro celosvětový řetězec M&S. Občas tam lze najít vína se zajímavým poměrem cena/výkon. S tím záměrem jsem do regálu sáhnul po australském Chardonnay, jež bylo v cenové akci, ale ne výprodejové.

     Chardonnay je druhá nejpěstovanější bílá odrůda na světě. Nejvíce se jí pěstuje ve své domovině, ve Francii, na druhém místě je USA a třetí je právě Austrálie. Tam je dokonce nejpěstovanější bílou odrůdou, zabírající 20% vinic z celkových 166 tis. hektarů. U nás se jedná o sedmou nejpěstovanější bílou odrůdu celkovou plochou 853 hektarů.     Chardonnay Old Man Creek ročníku 2013 je označeno jako South Eastern Australia. To není specifikace konkrétní oblasti, ale cuvée vín, pocházejících z vnitrozemních oblastí kolem řek (s výjimkou Západní Austrálie). Není to nic proti ničemu – Austrálie má dlouhou tradici ve scelování vín z různých regionů. Konkrétně toto víno připravovala vinařka M&S, australanka Belinda Kleinig společně s Russellem Codym.

     Víno je v láhvi burgundského typu, uzavřené šroubovým uzávěrem. Austrálie byla ostatně první velkou vinařskou zemí, která přijala tento typ uzávěrů pro červená i bílá vína. V Austrálii se tomuto uzávěru dokonce přezdívá Stelvin, podle jména hlavního výrobce.
     Po nalití do sklenice bylo víno čisté, průzračné, bez známek perlení, s dobrou viskozitou na stěnách sklenice a širším meniskem. Lehce vyšší barva spíše žlutého melounu.
     Vůně byla čistá, spíše intenzivnější, svěží, s charakterem zralého exotického ovoce a náznakem vanilky, což odkazovalo na zrání v dubovém sudu.     Chuť byla čistá, kulatá, plnějšího těla a spíše ovocného charakteru. Kyselinky nižší, alkohol nijak výrazně nedominoval. Ve shodě s barvou byl rozpoznatelný žlutý meloun a díky zrání v sudu se v ní nesly i stopy vanilky a lehce i másla. Což ovšem nic neubíralo na příjemné šťavnatosti.  Dochuť  byla středně dlouhá, lehce kouřová s jemným angreštovým závěrem.
     Nemyslím, že by bylo třeba toto víno dále uchovávat. Ostatně náznakem budiž již výše zmíněný šroubový uzávěr. Jinými slovy, teď je v ideální kondici na pití. Dalším ležením na láhvi už zřejmě více získávat nebude.

     Vzhledem k ročníku vína bude toto víno nejlépe chutnat ve sklenici tulipánovitého tvaru. Co se snoubení týká (neb je škoda jej píti samotné), vyzkoušel jsem tři sýry, jež byly tou dobou na skladě (rozumněj v lednici). Prvním byl francouzský Neufchâtel AOP – sýr s bílou plísní, pocházející z Normandie. To byl spíš takový pokus. Těmto sýrům přece jen sluší trochu jiný typ vín. Dalším byl Bayerntaler – polotvrdý zrající sýr

z Německa. Je spíše sladšího charakteru a víno v něm tu sladkost ještě zvýraznilo. Třetím zkoušeným byl Gruyére – 48% tvrdý švýcarský sýr z nepasterizovaného kravského mléka. Jeho charakter byl oproti Bayerntaleru spíše slanější a v kombinaci s vínem na mě působil více neutrálně, méně výrazně. Za mě tedy spíše Bayerntaler. Přítelkyně, jež se takových pokusů ráda účastní, se vyslovila spíše pro Gruyére. Nu což, každému dle chuti.

     Za pořizovací cenu tuším 130,-Kč myslím, že jeho úloha, spočívající ve zpříjemnění všedního večera po celodenní práci, bude hravě splněna.