Degustace víno&sýry v kavárně Muzea města Tišnova 13.10.2016

19.10.2016 11:58

    Víno odjakživa patřilo k jídlu. A není v této oblasti krásnějšího hledání, než té nejrafinovanější kombinace vína a jídla. Taktéž se může zdáti problémem, zda vybírat jídlo k vínu či víno k jídlu. Tohoto dilematu jsme ale již ušetřeni, neb praví se, že obecně se vybírá víno k jídlu, jen u „velkých“ vín se vybírá jídlo k vínu. Prostory muzejní kavárny v Tišnově bohužel neskýtají možnosti objevovat tyto krásy. Ale proč nevyzkoušet alespoň párování, vhodné pro každé posezení s přáteli či zpestření „slaměného“ večera – vína&sýry? „De gustibus est non disputandum“ – s tím nelze nesouhlasit, ale i tato snoubení mají své zákonitosti a my si je toho čtvrtečního večera vyzkoušeli v praxi.

    Připraveno bylo osm druhů vín a k tomu osm druhů sýrů. Úvodem zaznělo pár slov o tom, jaké jsou základní typy chutí  a jaká jsou jejich základní pravidla snoubení. Nechyběl ani „návod“, jak si vychutnat víno a sýr tak, aby bylo poznat, zda si spolu „sednou“ či nikoliv. A poté už nic nebránilo vyzkoušení první kombinace – Riesling ročníku 2015 z rakouského vinařství Tagwerker s německým Emmentalerem – polotvrdým německým sýrem z kravského mléka s lehkým oříškovým aroma. Následoval další zástupce ze stejnojmenného rakouského vinařství, sídlícího v městysi Herrnbaumgarten v oblasti Weinviertel  - Grüner Veltliner ročníku 2015 v kategorii DAC, čili typický veltlín této oblasti. A k němu byl přichystán holandský Leerdammer. Obé bylo ukázkou „harmonie kontrastu“, aneb snoubení protichůdných chutí. Následovala série vín se specifickou či výraznou vůní či chutí a k nim byly vybrány sýry, které s nimi měly „držet tempo“. Tramín červený, Sauvignon a Pálava, všechna tři z vinařství Stanislava Mádla, ročníku 2015 a kategorii pozdní sběr. Proti nim, či výstižněji s nimi do snoubení byly nasazen holandský mladý kozí sýr Van den Veer, jeden z nejstarších normandských sýrů Livarot a výrazně slaný, tvrdý italský ovčí Pecorino Romano. Co jsme s čím párovali, co si s čím rozumělo a co s čím vytvořilo onu efektní třetí chuť nechám na Vaší fantasii….nebo příjemněji - na soukromém vyzkoušení. Následoval jeden zástupce růžových vín nebo-li rosé, konkrétně Frankovka ročníku 2015 v pozdním sběru, taktéž od Stani Mádla. K němu jsme přiřadili francouzský, výrazně aromatický Morbier, který je charakteristický tenkou vrstvou popela uprostřed výkroje. Po krátké přestávce jsme si vyzkoušeli, co si nejvíce rozumí s víny červenými. Jasně, obecně to bývají sýry s ušlechtilou bílou plísní, čili sýry charakterem tučnější, jež doplňují vína s vyšší tříslovinou. Pro toto snoubení byl vybrán jeden zástupce z rakouských vinohradů, Blauburger ročníku 2015 z již zmiňovaného vinařství Tagwerker, a jeden zástupce tuzemský - Rulandské modré v pozdním sběru téhož ročníku od Stani Mádla. K nim jsme vyzkoušeli jediného tuzemského zástupce v sýrové nabídce – Krále sýrů Charakter a jeden opět ze země, o které Charles de Gaulle prohlásil, že je obtížné vládnout národu, který má dvě stě čtyřicet druhů sýra. Ano, ten druhý byl věhlasný francouzský Brie, vyráběný z kravského mléka a existující již pěkných pár století. Ne samozřejmě tento konkrétní.

    „Zákusky bez sýra jsou jako jednooká kráska“, prohlásil kdysi gurmán a gastronom Jean Anthelme Brillat-Savarin, jež žil na přelomu 18. a 19. století . Ostatně i jeden z francouských sýrů nese jeho jméno. Pokusili jsme se mu dát za pravdu a vyzkoušeli jsme, jak lze zkombinovat rozmanité druhy sýrů s působivými, neméně rozmanitými víny. Snad inspirativní, objevné, poučné či zábavné. Jak jsem zmínil na začátku, nejkrásnější je na tom všem je právě ta cesta, to objevování.

    Další degustace by mohla proběhnout v předvánočním, prosincovém termínu, nicméně její přesné datum ještě není známo. Mohu tedy doporučit sledovat webovky nebo facebookové stránky „Michal Kadlec – Winesblog“ nebo webovky Muzea Města Tišnova. Závěrem nezbývá než poděkovat hostům, kteří přišli v onen čtvrteční večer se o těchto cestách něco dozvědět a hlavně pár příkladů vyzkoušet. Samozřejmě bych rád poděkoval i vedení muzea a příjemné výpomoci, paní  Radce Pavukové, jež se postarala o přípravu a následně o přítomné a pořídila i něco fotografií.
    Tak tedy (snad) příště v prosinci!

MiK, 19.10.2016