Degustace v kavárně Muzea města Tišnova 15.1.2016

21.01.2016 18:46

     Byla to výzva. Ještě dva dny před pátkem 15.1. jsem měl dilema – jít do divadla na Mandragoru N. Machiavelliho nebo do práce, za svými hosty do Hostince u Vlachů. Jak praví vousaté pořekadlo: dva se perou a třetí se směje. Zvítězila degustace. Nikoliv pasivní, kde bych naslouchal, degustoval a něco nového se dozvěděl, ale aktivní, kde jsem naléval, povídal, odpovídal, reagoval a…možná se toho dozvěděl ještě mnohem víc.

     Přesto, že jsem byl osloven na poslední chvíli, chtěl jsem, aby degustace pod mým vedením nebyla jen ochutnávku „nějakých“ vín, ale aby měla i trochu jiný rozměr. Vše se ovšem odvíjelo od stavu skladových zásob, které jsou po vánočních a novoročních svátcích tak trochu jako „noty na buben“. Jejich doplnění je samozřejmě v plánu. Ovšem doplnit dle představ během dvou dnů, když byl prioritní i ostatní pracovní program, bylo nemožné.

     Na degustaci jsem nakonec připravil „sedm statečných“. A aby to bylo trochu zajímavější, tak celkem ve třech možných porovnáních.  Odstartovali jsme s Veltlínem zeleným. Nikoliv proto, že se jím obvykle degustace začínají, ale protože je zajímavý. První byl Veltlín zelený 2014 v pozdním sběru od Stanislava Mádla z Velkých Bílovic. Následoval jeho rakouský kolega Grüner Veltliner 2014 DAC z vinice Johannesbergen z vinařství Tagwerker, jež sídlí v Herrnbaumgartenu, vinařské oblasti Weinviertel. Krásná ukázka toho, že není veltlín jako veltlín, byť jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou nějakých 25km. Každý má to, co si svého konzumenta najde. Menší kyselina, díky čemuž spíše uhlazený dojem, ovšem zachovaná svěžest – toť na moravské straně. Výraznější ovocitost, šťavnatost a mineralita, podpořena delikátní pepřnatostí na straně rakouské.
     Dalším „duelem“ byly ryzlinky. První byl Ryzlink rýnský 2014 opět v pozdním sběru, opět od Staně Mádla. A po něm? Ano, Riesling 2014 od Tagwerkeru. Jeden svěží, lehký, ovocný a šťavnatý, s kyselinkou jemnou a příjemně vyváženou. Druhý výrazně suchý, minerální, ovšem nic neubírající na šťavnatosti a pikantnosti. Každému dle chutí jeho.
     V červených vínech jsem pro přítomné, samozřejmě kromě ochutnání, připravil jako nadstavbu i zajímavé srovnání. Trojboj André, Zweigeltrebe a Zweigel. Nenechte se zmást, poslední dvě jmenovaná jedna odrůda jest. Rozdíl je pouze v názvu. Zweigeltrebe je křížencem Svatovařineckého a Frankovky, vyšlechtěný v rakouské vinařské škole v Klosterneubugu v roce 1922 jejím ředitelem Dr. Fitzem Zweigeltem. André je křížencem opačným - Frankovky a Svatovavřineckého. Vyšlechtěn byl ve Velkých Pavlovicích v roce 1961 ing. Jaroslavem Horákem. S nadsázkou by se dal nazvat „moravskou odpovědí“ prof. Zweigeltovi. Jméno získalo na počest Ch.K. Andrého, jež v Brně založil první spolek pro šlechtění ovoce na světě.
     André bylo, jak se již v této degustací stalo zvykem, od Stanislava Mádla, ročníku 2011, v kategorii jakostní. Víno příjemné, s uhlazenými tříslovinami, spíše ovocného charakteru.  Následoval Zweigeltrebe, od stejnojmenného vinaře, ovšem o rok mladší, 2012. Víno živější, s charakteristikou spíše drobného lesního ovoce, ostružin, lehce višní. Jako poslední nastoupil nelehký „soupeř“, neboť ročník 2011 byl pro rakouská vína nadprůměrný. Zweigel 2011 od Tagwerkerů. Ve vůni byl patrnější vliv třešní, v chuti středně plný s jemnými tříslovinami, lehce kořenitý, s dominancí kompotované višně.

     Posledním vínem degustace proťala cílovou pásku. Rád bych tímto poděkoval všem, kteří se rozhodli přijít a strávit svůj volný čas na této akci. A poděkovat chci i vedoucí muzea p. Dohnálkové za organizaci a za obohacení degustace v podobě obstarání vhodných sýrů i baget. Snad se moc nemýlím a nejsem v tom pocitu sám, že se v onen večer podařilo naplnit Homérovo „k lidskému štěstí a k úsměvné pohodě patří prostřený stůl, víno a přátelé.“
Tak třeba někdy příště!
PS: další fotografie si můžete prohlédnout na tomto odkazu...

MiK, 21.1.2016
Foto: Michal Beneš