MALBEC DON DAVID RESERVE 2010, MICHEL TORINO, ARGENTINA

15.02.2016 15:17

    Do svého vinného archivu nechodím často. Ani nevím proč. Asi ve mně stále přežívá ta mylná domněnka, že čím déle tam ta vína, jež jsem tam v prapočátcích svého zájmu umístil, budou, tím lépe. Ano, ale jen v tom ohledu, že je budu pak rychleji vylévat coby nepoživatelná.  Dříve jsem tam totiž umísťoval různé láhve, doufaje, že se za pár let promění v poklady. Vína, o jejichž potenciálu jsem nyní více přesvědčen, tam plní police až poslední dobou. Po chvilkovém boji se svým svědomím jsem tedy odsud vybral Malbec Don David Reserve 2010 z argentinského vinařství Michel Torino. A dobře jsem udělal.

    Malbec je v současné době vnímána jako signifikantní, téměř národní odrůda Argentiny. Má dokonce i svůj svátek, Malbec Day, stanovený na 17. dubna. Její původ je ovšem ve Francii. Ve světě je touto odrůdou osázeno něco přes 40 tis. hektarů vinic a mezi nejvýznamnější země patří právě Argentina se 31 tis. hektary, následována domovskou Francií se 6,1 tis. hektarů a na třetím místě je argentinský soused Chile s 1,3 tis. hektary.

    Vinařství Michel Torino, výrobce tohoto vína, obhospodařuje v argentinské oblasti Salta, v údolí Cafayate, 470 hektarů vinic v nadmořské výšce 1700 metrů nad mořem na kamenitých a písčitých půdách. Víno nese označení Don David, což je název kvalitativní řady – v tomto případě zrání deset a více měsíců v nových, francouzských dubových sudech. Konkrétně tento Malbec si tam spočinul měsíců dvanáct. Poté bylo víno naplněno do lahví typu bordeaux s výraznějším prolisem dna a uzavřeno zátkou z hrubozrnných granulí z čistého korku. Předpokládal jsem delší potenciál zrání, proto mě použitý typ korku lehce znejistěl. Jak jsem ale záhy zjistil, vše mělo svůj důvod.

    Dekantaci, čili přelití do karafy, jsem považoval u vína, jež 6 let zrálo v láhvi, za nutnost. I kdyby mu již provzdušnění a „nadechnutí“ nepomohlo, rozhodně nic nezkazí. V průběhu samotné dekantace vyšlo najevo, že byla vhodná i ze svého druhého důvodu. Zachytil jsem depot (vysrážené červené barvivo), který na dně láhve byl.

    Barva byla čistá, odstínu tmavé třešně až do mahagonové. Víno mělo dobrou viskozitu a při přiložení k bílé podložce spíše užší meniskus. Vůně byla čistá, středně plná, ovocného charakteru, připomínající drobné, zralé lesní ovoce v podobě ostružin či borůvek. Patrná byla též kořenitost a lehce pikantní nádech papriky. Ač víno zrálo v sudu, charakteristická vanilka byla zastoupena jen velmi nepatrně. 
    Chuť byla čistá, spíše plnějšího charakteru, s jemnou, dobře zakomponovanou tříslovinou a spíše suššího charakteru. I v chuti bylo patrné drobné lesní ovoce s dotekem švestkového kompotu. Závěr byl spíše kratší, lehce hřejivějšího dojmu díky vyššímu alkoholu a s pikantnější stopou.
Myslím, že toto víno právě nyní atakuje svůj vrchol. Nepředpovídal bych mu delší zrání. A tomu zřejmě odpovídal výše zmíněný, použitý typ korku. Doporučil bych jej vychutnat ve skleničce tulipánovitého tvaru, zvané též bordeaux (snoubení láhve a vína J ).

    U těchto argentinských Malbeců se v ideálním případě doporučuje regionální snoubení s nějakým vyzrálým steakem z proslulého argentinského hovězího. Ano, to funguje. Regionálnost funguje téměř vždy. Co když ale vaše domácí zásoby jako na potvoru zrovna tímto typem masa nedisponují? Nezbude, než se tedy spokojit s masem tuzemského chovu, kde věřím, že též lze nalézt výborné zdroje. Jako skromnější doprovod, jen pro posezení, bude určitě fajn nějaký vyzrálejší sýr s bílou plísní. Já k němu pokusně vyzkoušel Hermadur – sýr s bílou plísní s lehce podbarvenou kůrkou. Kombinace to nebyla špatná, ale záhy se našla mnohem lepší - domácí kančí paštika ve slanině s trochou brusinek na opečeném toastu. To fungovalo!

    Občas zaslechnu debatu dam, slečen či dívek na téma množství vypitého vína a s tím spojených následků – fyzických i psychických. Vždy si vzpomenu na básnířku a spisovatelku Dorothy Parkerovou, která ve dvacátých letech minulého století jako členka newyorského Algonikinského kulatého stolu prohlásila: “Ráda bych uměla pít jako dáma. Dám si maximálně jednu sklenku…nebo dvě. Tři a jsem pod stolem. Čtyři a jsem pod hostitelem.“ Nevím, zda byly tyto důsledky zamýšlené, ale všem přeji, ať množství, ať se jedná o cokoli, vždy odpovídá kvalitě a následky jsou navýsost příjemné!

 

MiK, 15.2.2016