PINOT NOIR & RIESLING 27.2.2014

14.03.2014 00:23

    39 vzorků za 3 hodiny? Tak to bude výzva! První myšlenka, která mě napadla, když mi dorazila pozvánka Asociace sommeliérů na přednáškovou a poznávací degustaci Pinotu noir, u nás známého spíše jako Rulandského modrého, a odrůdy Riesling. Akce se konala 27.2. ve školícím centru nadace Partnerství v Brně. Bez obav, s partnerskými vztahy neměla tato akce nic společného. I když…seznamovali jsme se s víny, tak možná trochu ano.

    Degustaci vedl lektor vinařských kurzů, jedenáctinásobný mistr sommeliérských soutěží, autor velké spousty článků o víně….no prostě člověk na slovo vzatý – Ivo Dvořák. Akce začala pochopitelně bílým vínem a hned ze startu jsme do skleničky dostali první vzorky Rieslingu. Dá rozum, že pozřít všechna nabízená vína do sebe, tak u patnáctého by bylo asi vše jedno a tento report by nevzniknul. Proto byly správně nachystány odlévací nádobky, které bylo možno použít i jako vyplivovací. Cože?!? Vyplivnout víno? Ano, na vzdělávacích a poznávacích degustacích nic neobvyklého. Tam opravdu není v plánu přivodit si ony příjemné stavy, které po víně bývají. Těm bez obav podlehneme až s vybraným vínem a v jiné, třeba soukromější společnosti. Kterou můžeme navíc ohromovat vědomostmi, jež jsme jako střízliví na oné vzdělávací akci pochytili.

    Skvěle byly i nachystány dvě skleničky, do kterých jsme občas dostávali zároveň dvě vína, abychom si je mohli bezprostředně po sobě porovnat. Kdo chtěl porovnávat individuálně a „mimo plán“, mohl si trochu předchozího v jedné skleničce ponechat a do druhé si nechat si nalít další a zkoumat, zkoumat a zkoumat. Nastala tak zajímavá srovnání například dvou Rieslingů z jedné oblasti, rozdílné pouze z vinic pár kilometrů od sebe, Rieslingů od Mosely a z rakouského Wachau či Ryzlinků z české a moravské oblasti. Raritou byl moselský Riesling vinařství Thanisch ročníku 1993 či Michlovského Ryzlink ročníku 1998. Konkrétně u Ryzlinků bylo krásné sledovat jejich neobvyklou aromatickou proměnu vzhledem k jejich stáří. Kromě skvělých a mnou oblíbených 

německých Rieslingů mě osobně nejvíce oslovily dva moravské – konkrétně z vinařství Sonberk, PS, roč. 2012 a ze zámeckého vinařství Bzenec, PS, ročník 2011.

    Po krátké přestávce jsme přesedlali na červenou odrůdu Pinot noir, u nás známou spíše pod názvem Rulandské modré. Hned na začátku se musím otevřeně přiznat, že cestu k moravským červeným vínům si jen velmi obtížně vyšlapávám. A proto jsem byl zvědav, jak si v této srovnávací degustaci povedou s ostatními, pro tuto odrůdu mnohem věhlasnějšími oblastmi oblastmi, např. burgundskými. Odstartováno bylo zajímavým Champagne blanc de noir

 (tzn. bílé víno z modrých odrůd) a následovala opět ona zajímavá srovnání dvou vín ve dvou skleničkách. Nejzajímavější byla zejména tato tři porovnání: Pinoty ze sousedních italských oblastí Piemonte a Alto Adige, dvou totožných Pinotů z burgundského Cote de Nuits, stejné klasifikace, pouze z vinic od sebe vzdálených asi 30km, a dvou moravských Rulandských modrých, jednoho vyráběnou starou, klasickou oxidativní metodou a druhého moderní reduktivní (bez přístupu vzduchu) metodou. Nádherné a především velmi poučné rozdíly. Zastoupena byla samozřejmě také i vína např. z Maďarska, Nového Zélandu nebo Chile.

    Karel Čapek kdysi definoval objednávku svého vysněného vína: „Pane vrchní, já bych rád víno—jak bych vám to řekl? - víno spíš vážné, žádného mladého fanfaróna a lehkomyslníka, ale víno zralé a zkušené, a přesto, víte, plné víry, optimismu a kuráže; víno, které se vyzná v umění, je sečtělé a zná kus světa; musí mít takovou jakousi tragičnost jako Beethovenovo adagio, ale také trochu shovívavosti a drobet úsměvu.” Věřím, že víno jeho vyhovující jeho značně specifickému, nestandardnímu a velmi náročnému přání by na této degustaci bylo určitě nalezeno.
Jednalo se o skvělou akci, kterou by asi nejlépe uzavřela otázka: a co nás čeká příště?