ST. LAURENT r. 2011, WEINGUT TAGWERKER

16.01.2018 09:33

    Ročník 2011 je ve vinařství Tagwerker již dávno vyprodán. Bílá vína už nejsou dávno a červená zmizela v průběhu roku 2016. Při nedávné návštěvě jsem ovšem z tohoto malého, sympatického rodinného vinařství, jež sídlí v Herrnbaumgartenu, obdržel poslední láhev St. Laurentu (Saint Laurent, Sankt Laurent a další synonyma), u nás známého jako Svatovavřinecké, právě zmiňovaného ročníku.  

    St. Laurent se v Rakousku pěstuje asi od roku 1860 a pochází buď z Dolního Rakouska (Niederösterreich) nebo z Alsaska. Odrůda byla ovšem představena v polovině 19. století německým lékárníkem a průkopníkem v oblasti vína Johannem Philippem Bronnerem z Francie. Jedním z rodičů St. Laurentu je věhlasná světová odrůda Pinot Noir (u nás známá jako Rulandské modré).

    Jak si tato odrůda v sousedním Rakousku vede? Je pátou nejpěstovanější v modrých odrůdách s rozlohou 731 hektarů (5% v modrých, 1,6% celkově).  Konkrétně v oblasti Weinviertel, odkud tento St. Laurent pochází, má taktéž pátou, čili stejnou pozici. Pěstuje se na 85 hektarech z celkových 3.381 hektarů, na kterých se tam modré odrůdy pěstují. Jen pro srovnání – u nás je výrazně dominantnější. Patří jí první příčka s 1.175 hektary (21% v modrých odrůdách, 6,6% celkově).  

    „Poslední láhev svého druhu“ z vinařství Tagwerker byla uzavřena šroubovým uzávěrem. Mohlo by to býti jistým varováním, neboť šest let pod šroubem…. Zde ovšem zcela bez obav, neboť lahvování proběhlo až v roce 2014 a 2015, čili „pod šroubem“ bylo 2-3 roky. Ano, doba tak akorát. Zrání probíhalo pouze v nerezovém tanku. Víno bylo v láhvi typu bordeaux – což nemá na zrání vůbec žádný vliv, to jen pro informaci J

    Jako téměř u každého červeného vína, i zde jsem se rozhodl pro dekantaci, neboť tímto krokem vínu můžete jen pomoci, ale nikdy ublížit. Víno zůstane buď stejné, nebo se otevře a dá více vyniknout svým přednostem. Po nalití do sklenice mělo víno sametově temnou granátovou barvu se širším meniskem a velmi dobrou viskozitou. Ve vůni bylo čisté, středně plné intenzity, delikátní, vyzrálé s charakterem sušeného lesního ovoce, zejména borůvek a lehkou stopou švestek v náznaku povidel. V chuti taktéž čisté, plnější, s lehce vyššími kyselinkami, které měly na svědomí příjemnou šťavnatost. Jemné, téměř nepatrné třísloviny dělaly víno krásně kulatým. Charakterem se pohybovalo v drobném lesním ovoci a stejně jako v chuti i zde byl švestkový náznak. Dochuť byla delší a na samotném konci lehce pikantní, což nebylo vůbec na škodu, naopak. Příjemně totiž vybízelo k dalšímu napití.  Víno bylo rozhodně na svém vrcholu a delší horizont zrání bych již nepředpokládal. Pro mě bylo už tak příjemným překvapením, že St. Laurent, odrůda, jejíž víno není nijak obvykle používáno k archivaci, bylo i po sedmi letech krásně pitelné.

    Pro kombinaci se sýrem bych byl určitě pro sýr s bílou plísní, např. Brie a nemusel by být špatný ani normandský Camembert. Z jídel pak např. nějaká pečená úprava drobné zvěřiny, např. zaječí hřbet pro provensálsku.  

    Jak jsem již v úvodu psal, jednalo se o poslední láhev svého druhu. Občas se tak stane bohudík, neboť jste rádi, že je víno již pryč – jeho čas se naplnil. Nebo někdy naopak bohužel, protože je vám líto, že se z něho už nebudete moci těšit příště. St. Laurent r.2011 z vinařství Tagwerker byl ten druhý případ. Velké zásoby bych jej míti už nechtěl, ale jedna či dvě bedýnky by ve sklepě ještě mohly být.

MiK, 16.1.2018