WELSCHRIESLING 2016, WEINGUT TAGWERKER

12.08.2017 22:58

    Vína ročníku 2016 jsou již plně etablována na trhu. Řeč je samozřejmě o těch, jejichž čas konzumace nastal – v převážné většině bílá, mladá, svěží, jejichž horizontem jsou dva až tři roky. Nemám na mysli ta, kterým by to  v nerezových tancích či sudech ještě nějakou dobu slušelo a prospělo, nicméně  ekonomický tlak je neúprosný a jdou za spotřebitelem již nyní.  To se ovšem týká převážně vín červených. 

V předchozích příspěvcích jsem vám z rakouského Weingut Tagwerker představil jejich vlajkovou loď (de facto vlajkovou loď Weinviertelu) -  Grüner Veltliner v kategorii DAC a dále Sauvignon a Chardonnay. Nyní nadešel čas na jednu z dalších, lze říci signifikantních odrůd tohoto regionu – Welschriesling, nebo-li Ryzlink vlašský. S odrůdou Riesling, po našem Ryzlink rýnský, nemá nic společného.  Jeho původ není jednoznačně doložen, ovšem spekuluje se o severní Itálii. Celosvětově se pěstuje na cca 34 tis. hektarech a je to odrůda etablována spíše v jihovýchodní Evropě (Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Rakousko, jižní Tyroly, Lombardie či Slovensko). V Rakousku je v bílých vínech tato odrůda druhá nejpěstovanější – za velmi dominantním Veltlínem zeleným. Zabírá celkem 3.337ha, což je 7,2%. U nás tak dominantní postavení nemá. Je až čtvrtá, ovšem necelými deseti procenty. Procentuálně se to může zdát lepší, ale u nás jsou v odrůdovém „žebříčku“ výrazně menší rozestupy, než je to v sousedním Rakousku.  V oblasti Weinviertel, odkud pochází i tento Welschriesling, víceméně kopíruje celostátní statistiku – je druhý s 7,8%.  Zajímavostí je, že jen ve zmiňovaném Weinviertelu je osázen na 1.080ha, což je o pouhých 115ha méně, než na celém území ČR.

    Welschriesling 2016 z rodinného vinařství Tagwerker je v delší úzké láhvi, tzv. alsaské flétně (Flûte d´Alsace), uzavřené šroubovým uzávěrem.  Ve vzhledu je čisté, průzračné, světle slámově žluté s odlesky starého zlata a s dobrou viskozitou. Na vůni čisté, plné, svěží, minerální, citrusovo-květinového charakteru s lehkým tónem lipového květu a grepu. Chuť je čistá, ovocně-minerální, šťavnatá, plná, s pikantní, říznější kyselinkou a citrusovou dominancí. Dochuť je šťavnatá a dlouhá, na konci s lehounkou hořčinkou grepové kůry. Což ovšem není na škodu, naopak dodává chuti napít se znovu. A znovu. A znovu… Víno je svým charakterem připraveno k pití již nyní, na delší potenciál zrání bych jej nedoporučoval. Chutnat bude nejlépe ze sklenice tulipánového tvaru a teplota podávání by měla být kolem 9°C. Jako obvykle nutno počítat s lehkým oteplením ve skleničce, čili teplota konzumace bude někde kolem 10°C. Jako vhodný doprovod si dokážu představit některý z polotvrdých či tvrdých sýrů sladšího typu, např. švýcarský Gruyère či Emmentaler. K jídlu pak např. k houbovému rizotu nebo k nějaké minutkové úpravě říční ryby.
    Doporučil bych jej tedy milovníkům suchých, šťavnatějších vín, na tzv. delší pití. „Neutahá“ Vás vyšší zbytkový cukr a ve spojení s výše zmíněnými typy sýrů či pokrmy se bude jednat o příjemný zážitek.  

    I když jsem nyní psal o Welschrieslingu rakouském, domnívám se, že tato odrůda svým charakterem velmi patří i do našich vinic. Ostatně, jak jsem již zmínil, jedná se o odrůdu jihovýchodní Evropy. Ryzlink vlašský z mikulovska se do roku 1924 dokonce vyvážel do Francie, kde tvořil součást tzv. dosáže do Champagne.  A ač byla jeho pověst za komunistického režimu pošramocena, jsem rád za jeho „zmrtvýchvstání“. V Rakousku o vhodnosti a přínosu této odrůdy ví a i když zabírá „pouhých“ 7,8% vinic s bílými odrůdami, v pořadí třetí Riesling je s odstupem na 4,3 procentech. Drží si jej tam , věnují se mu , pijí jej – a funguje to. Dělejme to samé i u nás!

MiK, 12.8.2017